S manželem žijeme ve dvoupokojovém bytě v malém městě a máme jednu dceru. Mariana nyní studuje v hlavním městě, bydlí na koleji. Na vesnici se mnou žije moje matka a sestra Olga. Olga je starší než já, ale nevdala se, bohužel jí nevyšel osobní život. Moje sestra se o maminku starala pět let a poslední dva roky jen ležela.
Snažila jsem se jezdit co nejčastěji, jakmile to šlo, pomáhala jsem s penězi, manžel dělal všechny těžké chlapské práce v domácnosti. Pro sestru to bylo těžké, viděla jsem to a chápala, takže i když jsem bydlela daleko, vždycky jsem ji ve všem podporovala, a kdykoli bylo třeba, spěchali jsme s manželem k nim. Alexej je velmi laskavý a lidský člověk, já jsem měla štěstí jako žena.
A když nám zemřela maminka, vzdala jsem se domu ve prospěch sestry, v rodině jsme o tom ani nediskutovali, rozhodli jsme se tak s manželem sami, moje Olga investovala hodně svého zdraví do péče o maminku upoutanou na lůžko. Jednou o víkendu přišla naše Mariana ze školy a já jsem nějak, aniž bych o tom vůbec přemýšlela, začala s Alexejem u stolu mluvit o tom, že Olga už vyřídila dědické dokumenty, že je dobře, že už je všemu konec. Mariana byla překvapená a velmi rozrušená.
Byla námi uražená, to bylo zřejmé. Dcera začala říkat, že má své vlastní plány. Chtěla, abychom prodali náš dvoupokojový byt a koupili si jednopokojový. A zbytek peněz by se přidal k částce, kterou by teta Olia zaplatila za babiččin dům na vesnici, a navíc bychom si s otcem vzali půjčku a koupili její jednopokojový byt v hlavním městě.
Mariana byla nešťastná, že jsme se s manželem neporadili. S otcem jsme mlčeli a já dceři nic nezazlívám, protože je ještě mladá a nechápe, co to znamená starat se o starého člověka. Nikdy jsem neviděla, že by se Olga držela zpátky s vlhkýma očima, když pomáhala matce obrátit se na bok, když ji krmila, když ji myla. A tak to bylo každý den. Ani půlka domu se nevyrovná péči, kterou sestra věnovala mé matce. Nemohla jsem s nimi být pořád, a tak jsem splácela sesterský dluh. Věřím, že jsem jednala spravedlivě, podle svého svědomí. Není to tak?
