V mládí jsem si myslel, že jsem docela chytrý, ale po odchodu do důchodu jsem si uvědomil, že moudrost přichází časem. Čím je člověk starší, tím je chytřejší. Možná na to má vliv i to, že už nepracuji a mám více času na přemýšlení. Na rozdíl od svých vrstevníků trávím veškerý volný čas sám se sebou, ne se svými dětmi a vnoučaty.
Věřím, že si to zasloužím. Co si pamatuji, vždycky jsem někomu něco dlužil. Nejprve jsem musela pomáhat rodičům, pak jsem se musela dobře učit, pak jsem se musela vdát, potěšit manžela, mít děti, starat se o ně a tak dále a tak dále. Kromě toho jsem musela pracovat ve svém zaměstnání. Nyní jsem v důchodu, na zaslouženém odpočinku.
Můj manžel už dávno zemřel. Se synem téměř nekomunikujeme, má vlastní rodinu a vlastní byt. Na můj názor nebere ohled. Můj syn mě ani nepožádal o svolení, aby jeho vnučka a její manžel mohli bydlet v mém bytě. Rozhodla jsem se udělat vše v souladu se zákonem a podala jsem žádost k soudu. A nestydím se za to.
Věřím, že je to můj byt a já jsem ten, kdo ho musí spravovat. Já jsem ten, kdo rozhoduje o tom, kdo v něm bude bydlet.
Chci mít ve stáří klid. Všichni ke mně samozřejmě vzhlíželi. Můj právník byl skutečný profesionál. Vyhráli jsme soudní spor. Advertisements Byt k pronájmu Moje vnučka a její manžel si šli pronajmout dům. Abych se cítila bezpečněji, rozhodla jsem se vyměnit zámek na vchodových dveřích.
Až budu pryč, mohou bydlet v tomto bytě. Ale dokud budu naživu, budu si ho užívat plnými doušky. Zbývá mi málo času, takže nepromarním ani minutu. Věřím, že stáří je nám dáno proto, abychom si užívali života. Přestaňte myslet na druhé, celý život jsem jim dělal radost. Nedostalo se mi za to žádné vděčnosti a teď je řada na mně, abych si od života vzal, co chci.
